Pokud si ještě dneska vzpomenu, tak v letech 1957 – 1960 se se mnou učili tito kluci:

Seidel, Šrámek, Rydel, Soukup, Kostřica, Bis, Beneš, Bohumínský, Babilon, Chlupatý, Suchánek, Kostka, Mazurek, Schucke, Smetana, Kabát, Janda, Procházka, Baran, Šindel, Lička, dvojčata Jan a Josef Balcárci.

Ten Hlavenka byl velký, humpolácký chlap, přesvědčený komunista. Měl asi 30 roků, vyučený modelář, který si udělal večerní průmyslovku a dělal „mistra výrobního výcviku“ a ve škole nás vyučoval předmět „speciální technologie“, což byla výroba modelů. Nebyl špatný pedagog, dovedl nás hodně naučit. Když v říjnu 1957 vypustili rusové první družici, byl on úplně v transu a někdy v listopadu, když bylo ráno v 6 hodin ještě tma, šli jsme se všichni před modelárnu dívat na oblohu, jak ona přeletěla. Též nám s nadšením vyprávěl, jak letěl v letadle TU-104 do Moskvy. Před námi zachovával dekorum slušného člověka, nesměly se používat vulgární slova, ale jednou jsem ho slyšel mluvit v dílně s ostatními starými tovaryši, když on mě neviděl a to používal slova jako kurva a piča jako na běžícím pásu. Před námi se též vyjadřoval vulgárně o Bohu a z Krista si dělal posměšky, což se mi dost nelíbilo. Jednou jsme museli přijít dělat v neděli, na mimořádnou směnu (soboty se dělaly normálně) a někdo z nás řekl, že musí jít do kostela. Hlavenka se na něho obořil: Aby jste tomu svému pánbíčkovi nohy neukousli! Ale byl pořád lepší, než druhý mistr Porembský, který nás měl ve 2. ročníku. To byl též mladý chlap, zpočátku mi byl sympatický, ale potom jsem zjistil, že je to primitiv a dost pije a měl okruh svých oblíbenců. Nehodnotil nás podle toho, jak kdo umí, ale kdo „to s ním uměl“. Někteří ani nebyli dobří, ale u něho si uměli udělat „dobrou pověst“ a jiní, ať se snažili jak chtěli, byli pořád špatní. U něho jsme se toho ani moc nenaučili. Byl takový chladný, úřední, neosobní. A nebyl jsem mezi jeho oblíbenci. Jednou v zimě jela naše třída na týdenní lyžařský zájezd někde na chatu. Bylo to zdarma, ale nejeli všichni. On vybral jenom ty, které on uznal za vhodné a já a pár ostatních, prý ti horší, zůstali dělat v dílně. Považoval jsem to za nespravedlivé, nebyl jsem tak špatný ani v dílně ani ve škole a jeli tam zas ti, které on vybral, jeho oblíbenci. Byl jsem mu prostě nesympatický a dával mi to najevo. Já si o něm zase myslel své, že je to primitivní člověk a má rád alkohol, někdy byl z něho cítit. Ale musel jsem to přežít a myslet si své. Školu jsme měli v Hrabůvce v areálu učiliště v budově nad jídelnou a jezdili tam i po „dílnách“, po práci, na obědy tramvají, protože jsme dostávali stravenky zdarma a potom zase zpátky na „Mírové náměstí“ a autobusem s přestupem v Kunčic a Vratimově domů. Tenkrát se dělaly ještě všecky soboty, ale v sobotu jenom do 12 hodin. V prvním ročníku jsme měli školu 5 dnů v týdnu a různé nové předměty jako: speciální technologie, technické kreslení, nauka o materiálu, občanská výchova, matematika, čeština, branná výchova, tělocvik. Technické kreslení a nauku o materiálu nás měl učitel Miroslav Liška. To byl velký, mohutný chlap a uměl naučit. Měl autoritu a kluci ho poslouchali. Měl takové přímé, chlapské vystupování, jednal s námi jako s rovnými, dospělými lidmi, byl prý vyučený dřevomodelář. Občanskou výchovu nás měla mladá učitelka s pěknou postavou a pěknýma nohama. Nevím už jak se jmenovala, ale moje fantazie se moc rozbíhala, když jsem viděl její nohy v punčochách před tabulí, nebo její prsa nalítá v těsné podprsence. Byla prostě „kus“ a všichni kluci mohli na ní oči nechat. Byli jsme třída samých kluků, holky se tam nikde neučily, snad někde v jiných oborech, ale nikde okolo nás. Ve druhém roce nás měl občanskou výchovu učitel Robert Olbricht. To byl malý, tlustý, holohlavý, brýlatý chlápek, který nás učil už ty různé politické nesmysly a asi jim i věřil. Strašil nás, že západní imperialisti jsou připraveni nás napadnout, všechno co jsme vybudovali nám rozbít a nás povraždit a podobné žvásty. Že kdykoliv, i zrovna když jsme seděli ve třídě, může přiletět americká raketa a nás zabít, že musíme být připraveni na jejich útok a my že chceme jenom mír. Jednou se probíralo zakládání JZD a já se hlupák nechal v diskuzi vyprovokovat a zeptal se ho, zda je správné, když sedlákovi který nechtěl vstoupit do družstva zabavili pole i veškerý majetek a vystěhovali ho i s rodinou do pohraničí. On se na mě obořil, že co to mám za názory, že když ten sedlák nechce s námi společně budovat socialismus a nechce nám všem dát svůj majetek, je správné mu ho odebrat a vystěhovat ho a jeho „převychovat“. To jsem si uvědomil, že diskutovat s ním je zbytečné a i nebezpečné, protože mě potom už považoval za „reakcionáře“.