O prázdninách mezi mou 2. a 3. třídou (2. 7. 1951) se nám doma narodil další bratr Peter. Dali ho do velkého prádelního koše na „stolek“ v kuchyni vedle postele kde ležela máma. Bydleli jsme už ve „velké kuchyni a jizbě“ na jižní straně domu. Babička se přestěhovala do dvou místností na severní stranu. Bylo horké léto a okolo okna v kuchyni venku se rozrůstal vysoký keř s červenými růžemi. Rostl přes celé okno až nahoru, byl trnitý s malými růžemi, které voněly až dovnitř. Chodili jsme se na Petříka dívat, na to titěrné zabalené miminko v koši. Ladik Michenka odvedle, syn babiččina bratra Bohuša, se též přišel podívat (nechodil ještě do školy, měl 5 roků), říkal, že je to nový „Peter“, co bude jezdit s „koňami“. Peter byl totiž tenkrát jeden sedlák z Oblesek, který jezdil po cestě okolo nás s koňmi a vozem a též nám někdy oral v poli i lidem „na dědině“.

Na Petrovy křtiny se sešla zas celá rodina. Přišla i babička z Kaňovic a zůstala u nás přes noc. Křtil ho u nás v kostele pater Žyla a kmotry mu byli stejně jako i mi a Pavlovi naši „křesnik a křesnička“, Karel Valas a jeho manželka Jarmila, sestra naší mámy. Bydleli už ve Vratimově. Náš táta s mámou zas byli kmotry jejich dětí Karlíka a Elišky. Já jsem měl už 8 roků a musel se už někdy starat o mladšího Pavla. Ten měl 4 roky. Když byl Petřík už trochu větší a máma neměla na něho moc času, měli jsme pole, krávu, táta chodil na vlak a „na šichtu“ do Ostravy, musela vařit a o všecko se postarat, tak ho někdy „opatrovali“ naše stařenka, máma naší babičky, naše prababička Anežka Michenková. Bydlela v chalupě vedle nás u svého nejmladšího syna Bohuša, s jeho manželkou Ančou a jejich synkem Ladikem. Stařenka už tenkrát bydleli v „jizbečce“, v malé místnosti uprostřed jejich chalupy do které se vcházelo přímo ze síně. Měli tam „vyminek“, chalupu už dali Bohušovi. My kluci i s Ladikem jsme k nim chodili a oni též denně chodili k nám po chodníčku přes zahradu. Vozili a houpali Petříka v kočárku a zpívali mu různé písničky a všelijak ho bavili. Krmili ho a dávali mu pít z flašky s „cumlem“ a jezdili s ním po okolí i do lesa. Pamatuju si ještě i na písničky, které mu zpívali. Třeba: Leze žába do kaluže, na rybičku repetá, pojď rybičko na sluníčko podívat se do světa. Já jsem rybka jako šipka, nejsem žába jako ty, já do bláta nepolezu, já si hledím čistoty. Nebo: Jede synek na svém koni, jede do boje, vraný koník vesel skáče ale doma matka pláče o dítě svoje. Když už začínal Petřík trochu žvatlat, naučil se ty písničky i zpívat a zpíval: „na ybičtu pipitá“ a podobné zkomoleniny. Bál se též, že ho nechají samotného, když ho uspávali a že odejdou, takže se držel jejich palce ruky, dokud neusnul. Musel mít svoji „ručicu“ a totéž vyžadoval i od babičky a od mámy. Nikdy neusnul sám. Spával v posteli s mámou. Stařenka s ním jezdili i po dědině a jednou přijeli dost vyděšení a říkali, že když byli s Petříkem na křižovatce „u dvora“, kde se rozdělují cesty z Řepišť do Paskova a Vratimova, projíždělo tam auto naložené kamením a v zatáčce z něho spadla sprška štěrku a kamení. To se sesypalo na ně a jeden velký kámen dopad těsně vedle kočárku. Šofér nic nezpozoroval a jel dál. Též si vzpomínám, že jednou když jsme si hráli doma „na placu“ a v zahradě, táta říkal, že Petřík ještě nebyl na stromě. Tak ho vzal zabaleného ještě v „peřince“, jak byl v kočárku a lezl s ním na nízkou jabloň u cestičky přes zahradu. Větve měla asi jenom metr nad zemí. Držel ho v jedné ruce a druhou se držel stromu. Když byl už na stromě, tak mu Petřík vypad z ruky a spadl hlavou na zem. Naštěstí dopad do měkkého „kretince“ v trávě. Ale stejně tam zůstal od jeho hlavičky vytlačený důlek. Máma i babička potom dělaly s tátou „kravál“, nadávaly, že ho mohl zabít.

Máma si moc přála aby se jí místo třetího kluka narodila dcera. Když se narodil Peter a řekli jí, že je to zase kluk, byla hodně zklamaná. Těšila se že už to bude konečně holka ne zase kluk. Porodní bába, co jí doma pamáhala rodit a potom k ní ještě chodila jí říkala hned po porodu, že někde v Paskově se v tentýž čas narodila v rodině zas třetí holka a její rodiče že by souhlasili s výměnou. A že by o tom nikdo nevěděl. Ale máma si to rozmyslela a Petra nedala. Že je to její dítě a měnit ho nebudou. Táta též si chtěl svého kluka nechat. Nevím, jak by se to potom dále vyvíjelo, kdybych měl „sestru“. Stejně by se to asi oba někdy potom dověděli.