Po příjezdu do kasáren pokračoval zas běžný vojenský život, služby, zaměstnání, podle programu, který se vyvěšoval na celý týden na tabuli u dozorčího. někdy zpestřený poplachy a i výjezdy do palpostů v okolí Slaného. Tyto byly ale jenom záložní, cvičné. V případě války by se vyjíždělo do jiných míst. Ty byly ale tajné. Po najetí do palpostu se musely kanony odpojit od aut a rozmístit do kruhu, každý měl svůj sektor palby, spustit pomocí vysouvacích ramen a talířových zvedáků na zem a uvodorovnit. Stejně tak i ostatní doprovodné vozidla jako radiovozy, dálkoměry, radary a velitelské vozy se co nejrychleji musely uvést do bojového stavu, aby se mohlo hlásit: K palbě připraveno! My, obsluha sedící na kanonech, bedny s municí naskládané okolo kanonu, kabely napojené na SON a PUAZO, kanony uvodorovněné podle libely a hlavně nasměřované svými úhly tak, aby mířily do určeného bodu. To se sledovalo se stopkami v ruce a když se to nestihlo v normě, opakovalo se to znovu, dokud to nebylo dobré. Bylo to unavující a namáhavé, někdy mrzly ruce, nohy, bolela páteř při sundávání a nakládání těžkých beden se střelivem z auta a zase zpátky. V bedně s úchyty na okrajích byl zásobník s pěti náboji ráže 57 mm a ta vážila asi 30 kilo. Od té doby mám též potíže s plotýnkami a s páteří a ještě se mi to potom zhoršilo, když jsem musel ve stolárně ve Válcovnách plechu, kde jsem byl zaměstnaný, skládat těžké silné fošny a trámy z vagonů, nebo je vynášet ze sklepa, kde se sušily. Ale stěžovat jsem si nemohl. Byl jsem přece lékařsky uznán schopen vojenské služby. Ještě dlouho po vojně, když už jsem děla ve stolárně, jsem si při sprchování po šichtě vzpomínal na to, jak jsem se po dvou měsících pobytu na Felbabce a ještě několika týdnech potom, poprvé dostal pod sprchu. Koupat se tam nedalo kde, mrzlo a měl jsem na sobě pořád spodní prádlo, spodky, triko a vojenské trenýrky. Snad jsem si je i vyměnil za čisté, vyprané u staršiny, když se měnilo prádlo, la na naší umývárně tekla jenom studená voda a snad to byla i náhoda, že když se šla naše rota sprchovat dolů do sprch ve sklepě, což bylo jednou týdně a muselo to vyjít v rozkaze, měl jsem vždycky nějakou službu. Až jednou v únoru byly velké mrazy a my, vojáci jsme byli vyslání do Slaného, do nějaké fabriky, abychom tam vykládali zamrzlé vagony s uhlím. Bylo to pozdě večer a potom celou noc a v nějakých šatnách jsme tam čekali až přivezou další vlak. Bylo trochu času a byly tam sprchy s teplou vodou. Tak jsem ze sebe rychle svlékl tu spoustu oblečení, co jsem měl v tom mrazu na sobě a vlezl pod horkou sprchu. Dodnes si na ten pocit vzpomínám. Po odmočení se ze mě odlupovaly kusy kůže. Něco jako po spálení sluncem, když se slupuje stará vrstva. Ale to se mi slupovaly celé pláty i z nohou a rukou. Pořádně jsem se tam tenkrát vypařil v horké vodě a bylo to nádherné. Po celý čas více jak dvou měsíců jsem chodil pořád navlečený, bylo zima, tak jsem se nesvlékal, ani v noci, a nebyl jsem ani špinavý, ani se nezapotil. Ale ani jsem moc nesmrděl. Kůže byla suchá, jenom jaksi zhrublá, jakoby zrohovatělá. Ještě dlouho potom jsem si při sprchování na to vzpomínal.