pondělí 2. listopadu 2015

Můj bratr Pavlík začal chodit do první třídy. Náš táta začal tenkrát dělat předsedu SRPŠ. Naši školní patroni, montéři, věnovali škole nějaké peníze a táta s ředitelem organizovali nákup nových lavic do třech tříd. V první třídě jsme už nové měli. Ty staré, celodřevěné, počmárané a opotřebované se odnesly na půdu a postupně se v zimě jimi topilo v pecích ve třídách. Organizoval též schůze a v zimě bály SRPŠ. Každý ples se musel předem hlásit na okres, musel dostat povolení, zajistit muzikanty, občerstvení, sál, topení, měl s tím hodně práce. Musel se z toho nahlásit finanční zisk a odevzdat daň, poplatky. Myslím si též, že i proto jsem byl na konci roku vybrán já a ještě Stáňa Šodková, že pojedem do pionýrského tábora. Na to jsem se těšil. Máma dostala seznam věcí které jsem měl mít, nabalila mi je do kufru a někdy začátkem prázdnin 1953 jsem s ní jel ráno vlakem do Paskova do Frýdku. V Místku před ONV čekaly dva autobusy a my děcka vybrané z celého okresu jsme odjeli do Dolní Lhoty. Bylo to poblíž Hrabyně a Velké Polomi. Tam jsme byli ubytováni v nově postavené škole za dědinou. Škola byla velká, moderní, velké světlé třídy kde jsme měli místo lavic železné poschoďové postele. My starší kluci jsme byli v jedné třídě a holky na druhé straně školy. Naším vedoucím byl mladý kluk Čejka z Místku. Byl to bývalý skaut a tak nám vypravoval co všechno ve skautu prožil. Spal s náma ve třídě, postel měl na stupni, kde jsme my ostatní měli zakázáno vstupovat. Ráno byl budíček, museli jsme si stlát postele, venku rozcvička, nástupy na snídani, na oběd, různé hry a vycházky po okolí. Bylo to pro mě něco nového co jsme neznal ale bavilo mě to. V tom kraji se na konci války dost bojovalo, některé domy byly ještě rozbité a na cestách v polích a v lese jsme nacházeli ještě patrony do pušek a samopalů. My kluci jsme si je sbírali, ale nakonec nám je stejně posbírali a zabavili. Též se hrál fotbal na hřišti i v tělocvičně a nacvičoval se program a různé scénky na závěrečný táborák. Já jsem se tam někde v lese píchnul do prstu u nohy a začalo mi to hnisat. Byla tam i jakási zdravotnice, ta mi to propíchla, namazala mastí a zavázala a musel jsem pár dní ležet na marodce. Napsal jsem o tom korespondenční lístek domů a hned tam přijeli táta s mámou na motorce. To už jsem byl zase zdravý a tak odjeli. Pamatuju si ještě i jména některých kluků co tam byli. Kamarádil jsem se s Frantou Čechem z Paskova, měli jsme stejné zájmy a fantasie. Kreslili do sešitů indiánské a kovbojské bitvy a tajně sbírali v lese patrony. A že po návratu z tábora utečeme z domova a vezmeme si nějaké deky, peníze a jídlo a nože a budeme žít v lesích jak indiáni. Měli jsme tenkrát 10 roků. Pamatuju si ještě na Sajdla, Plangenauera, tomu se kluci posmívali Adenauer (v roce 1995 jsem četl na tabuli u kostela „u Jošta“ ve Frýdku jeho úmrtní oznámení), na Edu Bujnocha a Kulhánka ze Sedlišť (jeho syn se potom učil u nás ve stolárně ve Válcovnách), Vajčnera, Kocicha, Tichopáda a další kluky. Nejmenší byl Víťa Sklář z Místku, jeho máma byla nějaká velká funkcionářka na okrese a přijela tam na kontrolu. V sobotu jsme se museli chodit koupat do umývárny dole ve škole. My už velcí kluci jsme se museli svléct donaha a mydlily nás a umývaly o pár let starší holky co dělaly vedoucí holkám. Byli jsme tam asi měsíc. Nakonec na rozloučení měl být táborák, ale pršelo, tak se to přesunulo do tělocvičny a všichni předváděli nacvičené scénky, písničky a vyprávění co měly které skupiny. Ráno nás odvezli autobusy zase do Místku, kde už čekala máma a odvezla mě domů. Chtěl jsem se tam někdy potom zajet podívat, ale nikdy jsem už v té vesnici nebyl.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.